Slezskoostravská radnice byla postavena podle návrhu architekta Viktorina Šulce. Na projektové části spolupracoval Ing. Jaroslav Volenec, jeho asistent František Doležel a stavitel Julius Vysloužil. Je postavena v pozdně historizujícím slohu kombinující formy české novorenesance s jinými historizujícími prvky doplněnými o secesní tvarosloví, převažující zvláště v interiérech. K jejím nejhodnotnějším částem patří hlavní schodiště s osvětlovacími tělesy, a především reprezentační sál s bohatě zdobenými lustry, který v současnosti slouží jako obřadní síň. Po vzniku samostatného československého státu se Polská Ostrava stala střediskem hájení českých zájmů na Těšínsku, a tomu odpovídal i význam polskoostravské radnice. Postupně se stala sídlem Okresního národního výboru v Polské Ostravě (1918), Zemského národního výboru pro Slezsko (1918), Československé plebiscitní komise (1919) a Zemské správní komise pro západní část východního Slezska. Dnes je slezskoostravská radnice sídlem Úřadu městského obvodu Slezská Ostrava a od roku 1958 je kulturní památkou. Zdroj: http://www.slezska.cz, dle materiálů PhDr. Antonína Barcucha

Slezskoostravská galerie je součástí budovy slezskoostravské radnice a je kulturním zařízením městského obvodu Slezská Ostrava. Svoji činnost zahájila v roce 2008 jako Slezská galerie sérií výstav s architektonickou tematikou. V roce 2009 se přejmenovala na Slezskoostravskou galerii a byly uspořádány také výstavy fotografické (např. národopisné fotografie Pavla Popelky), zaměřené na scénografii (např. Milivoj Husák a jeho Labyrint srdce a světa) nebo slavné osobnosti (např. Krásná Barbora, odvážná Božena o spisovatelce Boženě Němcové). V následujících letech se konaly výstavy věnované občanské heraldice nebo historii, ale hlavně se zde vystavovalo výtvarné umění. Galerie hostila díla Ivana Titora, Igora Kitzbergera, Antonína Gavlase, Vratislava Varmuži, Martina Němce, Istvána Haásze, Julie a Igora Piačkových nebo díla mezinárodně uznávaného Krištofa Kintery a Igora Grimmicha. V průběhu celého roku probíhají v galerii vernisáže a doprovodné programy k výstavám současných výtvarníků.

Slezskoostravský hrad, postavený ve 2. polovině 13. století na skalnaté vyvýšenině v bezprostřední blízkosti soutoku řek Ostravice a Lučiny, byl v době svého vzniku významnou pevností. Střežil hranice státu polského s českým státem, a nedaleko brodu vedla obchodní stezka z Opavy, přes Hlučín a Těšín, do Krakova. Gotický knížecí hrad byl obehnán vodním příkopem a velmi silnou a až několik metrů vysokou zdí s jednou či dvěma baštami. První písemná zmínka o hradu je v listině z roku 1327, ve které těšínský kníže Kazimír I. přijímá v léno od českého a polského krále Jana Lucemburského zemi Těšínskou, mj. s hradem Ostravou. Knížecí hrad v tehdejší Polské Ostravě často střídal své majitele. Roku 1508 se držitelem polskoostravského panství s hradem stal starobylý panský rod Sedlnických z Choltic, jehož první držitel Jan Sedlnický nechal hrad ve 30. a 40. letech 16. století přestavět na renesanční zámek. Z této doby se do dneška dochovala vstupní brána do zámku a také dvě reliéfní desky s erbem Sedlnických z Choltic, které zdobí chodby Ostravského muzea. V roce 1714 přešel zámek i celé polskoostravské panství trvale do vlastnictví starého šlechtického rodu Wilczků z Dobré Zemice a v jeho držení byl zámek až do roku 1945, kdy došlo k jeho vyvlastnění. Roku 1958 byl Slezskoostravský hrad vyhlášen kulturní památkou. Od roku 2004 byl Slezskoostravský hrad otevřen veřejnosti. Hrad se může pochlubit nejen stálými expozicemi, ale i kulturními a společenskými akcemi během celého roku. Každoročně se v jeho areálu konají Letní Shakespearovské slavnosti, Dny Slezské, pořádané městským obvodem Slezská Ostrava, hudební rockový festival Rock-Fest a mnoho dalších akcí. Zdroj: //www.slezska.cz/cs/o-slezske-ostrave/zajimavosti/hist a podle materiálů PhDr. Antonína Barcucha a Česlava Piętoně

Most Miloše Sýkory se svou ojedinělou mostní konstrukcí patří k nejhodnotnějším technickým pamětihodnostem Ostravy a roku 1992 byl vyhlášen kulturní památkou. Jeho dnešní fyzická podoba je výsledkem specifické úlohy předcházejících mostů, které v historickém obraze Ostravy sehrávaly spojnici mezi slezskou a moravskou částí města s vazbou na obchodní a vojensko-strategickou důležitost. Jeho předchůdcem byl řetězový most postavený v historizujícím slohu, který byl po tragickém zřícení v roce 1886 hned následujícího roku nahrazen mostem novým, tzv. Říšským. Existence mostu trvala pouhé čtvrtstoletí, neboť jeho technické parametry se při stále zvyšujícím provozu ukázaly jako nevyhovující současným požadavkům doby. Po demontáži stávajícího mostu bylo na stejném místě v roce 1912 započato se stavbou nového Říšského mostu, dnešního mostu Miloše Sýkory. Výstavbou ocelového nýtovaného obloukového mostu byla pověřena Mostárna Vítkovických železáren Vítkovického horního a hutního těžířstva a stavba byla dokončena v roce 1914. V červnu roku 2018 zrealizovala společnost Ostravské komunikace architekturní nasvětlení Sýkorova mostu a souvisejícího veřejného osvětlení. Na konstrukci mostu bylo umístěno celkem 136 led svítidel, která osvětlují jak spodní, tak horní konstrukční části mostu. Nasvětlení je možné v několika variantách: od bílé, přes modrou v barvě města, až po barvy trikolory. Most se poprvé slavnostně rozsvítil v barvách trikolory dne 23. června 2018 u příležitosti 100. výročí vzniku samostatného československého státu. Zdroj: zpracováno dle publikace Slezská Ostrava v proměnách času, Česlav Piętoň, vyd. SMO, městský obvod Slezská Ostrava, 2017 a http://ostrava100.cz/sykoruv-most-vita-vyroci-republiky-barvami-trikolory/

Pomník Miloše Sýkory byl odhalen na počest Miloše Sýkory, zastřeleného při záchraně mostu přes řeku Ostravici během osvobozovacích bojů o Ostravu. Pomník je ze slezské žuly s mramorovou sochou, jehož autorem je akademický sochař Konrád Babraj. Od roku 1958 je pomník kulturní památkou a nachází se na pravé straně břehu řeky Ostravice u mostu Miloše Sýkory. Zdroj: publikace Slezská Ostrava v proměnách času, Česlav Piętoň, vyd. SMO, městský obvod Slezská Ostrava, 2017

Vila JUDr. Eduarda Lisky (uváděna také jako Šlapetova vila) z roku 1936 je nejvýznamnější realizací architektů bratří Čestmíra a Lubomíra Šlapetových v oblasti severní Moravy a Slezska. Její zcela ojedinělá prostorová a tvarová bohatost vychází z organického funkcionalismu. Architekti zvláště oceňují její zasazení do svahu a začlenění do krajiny. Liskova vila na Čedičově ulici č.p. 8 ve Slezské Ostravě se do dnešních dnů zachovala v téměř původním stavu s řadou funkčních detailů, od zásuvek přes sanitární techniku, keramické obklady, topení s kotlem FRAMA až po elektrický sporák v kuchyni. Díky péči současných majitelů a zároveň pomocí dotací je vila postupně renovována, a od roku 2008 je národní kulturní památkou. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Liskova_vila

S Dolem sv. Trojice, později Důl Trojice, úzce souvisí samotný počátek dolování uhlí v Ostravě. Důl byl založen v roce 1844 při ústí tzv. Trojického údolí hrabětem Stanislavem Wilczkem, vlastníkem slezskoostravského panství. Původně sloužil jako mělký důl, ale roku 1870 syn hraběte, Johann Nepomuk Maria Josef Wilczek, zahájil přestavbu dolu na hlubinný provoz. V roce 1899 byla vystavěna ocelová těžní věž dolu, strojovna a parní těžní stroj. Těžba uhlí však měla neblahý vliv na blízkou zástavbu. Následkem poddolování vznikly velké poklesy terénu a poškodily mimo jiné nedaleký kostel sv. Josefa i Slezskoostravský hrad. Svůj provoz důl ukončil v roce 1967 a v letech 1969-1974 byly jámy dolu postupně zasypány. Objekty Dolu Trojice jsou od roku 2002 kulturní památkou. Zdroj: http://www.hrady.cz/?OID=7094

Halda Ema vznikla patrně již před rokem 1920 a až do roku 1960 na ni byla navážena hlušina z dolu a koksovny Trojice. Je to jediný památkově chráněný odval v ostravsko-karvinském revíru a celkově obsahuje asi 28 mil. m3 vytěžené hlušiny. Ema je dodnes termicky aktivní, a proto si vysloužila přívlastek „ostravská sopka“. Vládne zde subtropické klima, díky němuž se v okolí haldy vyskytují stepní druhy fauny a flóry. Extrémní teploty uvnitř haldy (až 1500 oC) mají rovněž za následek vznik vzácných nerostů. Halda Ema se svou nadmořskou výškou okolo 315 m tvoří výraznou dominantu Ostravy. Z jejího vrcholu je při příznivém počasí krásný výhled na celou Ostravu a Pobeskydí. Od roku 2002 je halda uhelného hlubinného Dolu Trojice kulturní památkou. Zdroj: http://zajimavamista.cz/misto-290-halda-ema

Památník obětem hornické stávky připomíná události z 9. května roku 1894, kdy při stávce horníků u Dolu Trojice ve Slezské Ostravě došlo ke krvavému střetu mezi horníky a četníky, při němž bylo zastřeleno dvanáct horníků. Terasa s památníkem v podobě tří vápencových pylonů, spojených kovovou plastikou symbolizující trnovou korunu, je dílem akademického sochaře Otty Ciencialy. Součástí památníku jsou tři mramorové desky se jmény zastřelených havířů. Od roku 1958 je Památník obětem hornické stávky kulturní památkou a nachází se na Těšínské ulici poblíž bývalého Dolu Trojice.

Pomník zastřeleným havířům byl slavnostně odhalen dne 12. 5. 1895 na polskoostravském hřbitově (dnes Ústřední hřbitov Slezská Ostrava) a je věnován památce obětem nešťastného krveprolití, ke kterému došlo 9. 5. 1894 u jámy Trojice. Samotnému odhalení pomníku předcházel smuteční průvod, který vyšel od hostince U Slunce v Moravské Ostravě (byl znám jako středisko dělnického hnutí na přelomu 19. a 20. století a stával na Cingrově ulici). Hlavní ceremoniál slavnosti s připomenutím tragické události probíhal před Glesingerovým hostincem ve Slezské Ostravě (stával na ulici Těšínské) v místech, kde se krvavý střet odehrál. V odpoledních hodinách byl odhalen žulový obelisk nad společným hrobem se jmény dvanácti zastřelených havířů a položeny věnce. Hrob a pomník zastřelených havířů byl roku 1958 vyhlášen kulturní památkou. Zdroj:https://www.ostrava.cz/cs/o-meste/tiskove-zpravy/historicke-kalendarium-1/archiv-historickeho-kalendaria/historicke-kalendarium-91

Kostel sv. Josefa, jehož patrony jsou sv. Josef a Panna Maria Karmelská se nachází na Těšínské ulici ve Slezské Ostravě. Byl postaven v letech 1780-1783 a nahradil tak původní, už nevyhovující, dřevěný kostel sv. Jiří, který dříve stával po levé straně Klášterní ulice ve směru od kostela. Kostel sv. Josefa je pozdně barokní jednolodní stavba ovlivněná klasicismem. Na jeho hlavním oltáři se nachází dřevěný obraz Panny Marie s Jezulátkem, k němuž po dlouhá léta putovali křesťané z blízkého i dalekého okolí. V roce 1825 byly v kostele instalovány varhany, postavené olomouckým varhanářem Michalem Oranským, ty ale v roce 1880 dosloužily a byly nahrazeny moderními varhany. V důsledku poddolování musel být kostel v roce 1913 uzavřen. Po rozsáhlé rekonstrukci, kdy byly základy i zdivo této církevní stavby zpevněny železobetonovým věncem, byl kostel sv. Josefa v roce 1929 znovu vrácen věřícím k užívání. Použitá technologie záchrany činí z kostela technickou zvláštnost. Kostel sv. Josefa je od roku 1958 kulturní památkou. Zdroj: https://amo.ostrava.cz/cs/vystavy/vystava-sakralni-architektura-ostravy/kostel-sv.-josefa

Vodárenská věž v Hladnově byla postavena v letech 1908–1909 v secesně historizujícím stylu dle projektu Ing. Jaroslava Volence. Vodárenská věž s hasičskou zbrojnicí osmiúhelného půdorysu je na severní straně doplněna hranolovou věží se schodištěm a proskleným nejvyšším vyhlídkovým patrem. Nad ním se nachází ještě vyhlídkový ochoz. Nádrže se nacházely v suterénu a v nejvyšším patře z hrázděného zdiva. Objekt nesloužil jen jako vodárna, ale i jako 16 m vysoká rozhledna s dokonale kruhovým výhledem. Současný vzhled získal objekt po přestavbě ve 20. letech 20. století. V 70. letech minulého století byl bývalý vodojem upraven pro potřeby vyhlídkové restaurace Panorama. V současnosti slouží pro potřeby telekomunikací a šíření internetu. Vodárenská věž je od roku 1992 kulturní památkou a nachází se na ulici Nejedlého 14 ve Slezské Ostravě. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vod%C3%A1rna_na_Hladnov%C4%9B a http://www.hrady.cz/index.php?OID=5497&PARAM=11&tid=17732&pos=450

Důl byl založen v roce 1842 Josefem Grossem, ředitelem Rudolfovy hutě (později Vítkovické horní a hutní těžířstvo) a ten jej pojmenoval po své manželce Terezii. Hned následujícího roku byl důl prodán majiteli Vítkovického těžířstva, Salomonu Mayeru Rothschildovi. V roce 1862 došlo k přebudování původního mělkého dolu na důl hlubinný a zároveň k napojení na báňskou dráhu. Podle své výrazné polohy na kopci nad městem byl důl v roce 1942 přejmenován na Bergschacht (Náhorní důl) a v roce 1946 na Důl Petr Bezruč, podle slezského básníka. Znárodněný důl se v témže roce stal součástí podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly, n. p. Ostrava (později OKD). Těžba byla ukončena v roce 1992 a následujícího roku byla původní těžní věž a strojovny těžního stroje vyhlášeny kulturní památkou. Bývalý Důl Petr Bezruč najdeme na Michálkovické ulici, po pravé straně ve směru na Michálkovice. Zdroj: http://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/dul-petr-bezruc-v-ostrave/, a dle publikace Slezská Ostrava v proměnách času, Česlav Piętoň, vyd. SMO, městský obvod Slezská Ostrava, 2017

Důl Michálka založil v roce 1871 na katastru tehdejší Polské Ostravy, poblíž dnešní ulice Michalské, hrabě Johann Nepomuk Maria Josef Wilczek. Ten nechal původní mělký Důl Johann, založený v roce 1841 jeho otcem hrabětem Stanislavem Wilczkem, přestavět roku 1871 na větrní jámu a v její blízkosti dal vyhloubit těžní jámu Michaeli. V roce 1874 byl uveden do provozu parní těžní stroj ze strojovny v Sobotíně, který byl předchozího roku k vidění na světové výstavě ve Vídni. Díky svému významu byl důl několikrát modernizován a v jeho blízkém okolí vznikla hornická kolonie. Od roku 1913 bylo koksovatelné uhlí převáženo na koksovnu Trojice novou visutou lanovou dráhou. Do dnešního dne zůstaly dochovány jako kulturní památka budovy strojovny, kompresorovny a koupelny s šatnou. K ukončení provozu Dolu Michálka došlo v roce 1965 a v roce 1976 byla jáma zasypána. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl_Mich%C3%A1lka

Důl Jan Maria byl založen v roce 1852 a dostal název podle svého zakladatele hraběte Johanna Nepomuka Marie Josefa Wilczka. Jako základ pro nový důl se využila kutací jáma č. IV., jež byla přestavěna na jámu těžní. Nové důlní dílo prošlo během 19. století několika rekonstrukcemi a modernizacemi, což vedlo ke zvýšené produkci černého uhlí. Pro potřeby dolu nestačila pouze přirozená větrací šachta, neboť koncentrace metanu se neustálým prohlubováním zvyšovala. Aby se snížilo riziko výbuchu metanu, přikročil Johann Maria Wilczek k modernizaci a nechal důl vybavit ventilátorem. Jan Maria fungoval jako samostatný důl pod správou Wilczků až do roku 1945, kdy na základě Benešových dekretů byly všechny jejich doly zestátněny. Provoz se zde však nezastavil a těžba pokračovala i za minulého režimu až do roku 1963. Roku 1996 byl hlubinný Důl Jan Maria vyhlášen kulturní památkou a najdeme ho v blízkosti terminálu Hranečník, poblíž Slívovy ulice. Zdroj: http://www.ostravaci.cz/2008/01/dul-jan-maria/, http://wwwrs.hornicky-klub.info/view.php?cisloclanku=2008010011

Zoologická zahrada Ostrava byla otevřena veřejnosti v 60. letech minulého století a nachází se v tzv. Stromovce na území Slezské Ostravy, ul. Michálkovická 197. Jejím zřizovatelem je statutární město Ostrava. Kromě devíti pavilonů se zvířaty nabízí zoo jednadvacet expozic. Zoologická zahrada také nabízí komentované prohlídky a krmení zvířat, výukové programy pro školy aj. V areálu zoo vznikl v roce 2007 Botanický park se skleníky s tropickými rostlinami a v roce 2015 byl otevřen „Pavilón evoluce“. Základy dnešní zoologické zahrady byly položeny v roce 1949, kdy padlo rozhodnutí, že v nově vybudovaném Hornickém sadě u dolu Alexander v Ostravě-Kunčičkách se zřídí i zoo. Návštěvníci tak mohli obdivovat první chovance – srnce, dvě srny, pět bažantů, pávy a další ptactvo. Oficiálním datem vzniku ostravské zoo se stal 26. listopad 1951, kdy byla schválena její první zřizovací listina. Nejcennějším zvířetem kunčické zoo byl samec slona indického Pepík, kterého zoo získala v roce 1956 z pražské zoo. Již brzy se ukázalo, že prostory jsou nevyhovující, a proto se hledala nová lokalita. Rozhodnutí padlo na Stromovku ve Slezské Ostravě, kde se v roce 1956 začalo stavět. O čtyři roky později, kdy výstavba ještě nebyla ukončená, se do ní zvířata z Kunčiček stěhovala. Postupně byl dotvořen základní návštěvnický okruh, jak jej známe dnes, a byla vybudována infrastruktura. Kolekce zvířat se později rozrostla o ledního medvěda, aligátory, plameňáky a lidoopy. Přibyl i slon africký, samice slona indického a párek hrochů; postupně pak přibývala další zvířata. Zdroj: www.zoo-ostrava.cz

Kapli sv. Anny najdeme na ulici U Kapličky, poblíž ulice Švédské. Kaple je postavena ve stylu pozdního selského baroka s věžičkou pro zvon. Z původní výzdoby se dochoval oltářní obraz světice. V 50. letech 20. století muglinovský malíř Josef Dobeš provedl v kapli náročnou uměleckou výzdobu: na stěnách zachytil v nadživotní velikosti postavy svatého Václava, patrona České země, svaté Hedviky, patronky Slezska, Ježíše s křížem, a nad oltářem, jako symbol všeobjímající církve, vyobrazil Boha Otce v oblacích. Všechny tyto malby na zdi však byly pozdějším vymalováním kaple zničeny. V kapli je zavěšen zvon ulitý v roce 1844 v Olomouci místním zvonařem Františkem Leopoldem Stankem. Má průměr 38 cm, výšku 35 cm. Protože neexistují přímé důkazy o roce výstavby kaple, předpokládá se, že byla postavena ještě před její první písemnou zmínkou, tedy před rokem 1844. S největší pravděpodobností nahradila starší, patrně dřevěnou stavbu. Zdroj: informace zpracovány dle publikace Z minulosti Muglinova, Česlav Piętoň a Květoslava Míčková

Vila na Škrobálkově ulici 21. Přízemní dům typu příměstské vily, který byl vybudován v roce 1899 podle projektu Šimona Žurka a dokládá vývojové tendence architektury z přelomu 19. a 20. století. Vila je obdélníkového půdorysu z omítnutého cihlového zdiva. Má pseudorenesanční štít s trojbokým arkýřem, po jehož obou stranách zdobí fasádu štukové girlandy. Okna mají profilované nadokenní římsy nesené konzolami. Od roku 1958 je vila kulturní památkou. Zdroj: www.npu.cz

V Kunčičkách na Škrobálkově ulici u železničního přejezdu stojí, dnes už historická, trafika. Patřila válečnému invalidovi Rudolfu Gabsdilovi, kterému ji po návratu z 1. světové války přidělila obec. Původní starou trafiku nahradila nová trafika, postavená v letech 1929-1930 stolařem Karlem Gabsdilem, Rudolfovým otcem. Po Rudolfu Gabsdilovi zdědil trafiku jeho syn Rudolf Gabsdil mladší. V roce 1948 byla trafika znárodněna a až do roku 1989 ji měl v pronájmu n. p. Pramen. Po roce 1989 v trafice opět provozoval svou živnost Rudolf Gabsdil mladší, který objekt v roce 1994 prodal. V současné době je trafika uzavřená. Zdroj: dle článku Zajímavá místa v našem obvodu, uveřejněném ve Slezskoostravských novinách č. 11/2005, podle vzpomínek pana Oldřicha Gabsdila

Důl Alexander byl vybudován společností Severní dráhy císaře Ferdinanda v letech 1896-1898 na východní straně železniční trati, tzv. Frýdlantské dráhy. Své pojmenování získal na počest hraběte Alexandra Palaviciniho, prezidenta společnosti SDF. Stavební část dolu vznikla podle jednotného projektu, transformujícího barokní zámeckou kompozici čestného dvora do průmyslové architektury. Hlavní osou kompozice je komín a kotelna, po stranách obě věže důlních budov. V roce 1926 byla vybudována nová strojovna a těžní věže. V témže roce došlo i k prohloubení těžní a výdušní jámy a Důl Alexander byl spojen s Dolem Zárubek (dříve Důl Hermenegild), a stal se tak jeho pomocným dolem. Těžba byla ukončena v roce 1992 a později byly obě jámy zasypány. Zachovány zůstaly těžní věže a část provozních objektů. Od roku 2001 je bývalý důl prohlášen za kulturní památku. Někdejší kočárovna, kovárna a administrativní budova jsou majetkem Charity sv. Alexandra a nachází se na Holvekově ulici 651/28. V nedávné minulosti prošly objekty významnou rekonstrukcí a nyní slouží jako chráněné dílny a chráněné bydlení. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl_Alexander a dle http://www.zoo-ostrava.cz/cz/zoo/historie/

Landek, protáhlý zalesněný kopec ležící ve slezské části Ostravy v katastrálním území Koblova a Petřkovic nad soutokem řek Odry a Ostravice, je evropsky i světově známý především z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Osada lovců mamutů ze starší doby kamenné byla objevena v roce 1924. Výhodná poloha k úkrytu i obraně, ale také hojnost zvěře v lesích a ryb v řekách, byly podnětem k osídlení trvajícím více než 23 tis. let. První archeologické výzkumy probíhaly ve 20. a 30. letech, podrobnější pak v letech 1952-1953, kdy byla Bohuslavem Klímou nalezena Landecká (nebo také Petřkovická) Venuše. Hrad Landek byl postaven ve 13. století na vrchu Landek za vlády Přemysla Otakara II. a byl majetkem opavských knížat. Landecký hrad chránil hranice českého státu a zároveň solné a jantarové obchodní stezky vedoucí kolem toku řeky Odry. Tvořil tak protipól nynějšího hradu Slezskoostravského, který plnil stejnou funkci u polských hranic. Hrad byl dobyt a vydrancován kolem roku 1474 vojsky krále Matyáše Korvína. Zřícenina hradu byla patrná ještě v roce 1912, avšak v současné době je dochován pouze malý úsek kamenného zdiva na východní straně jádra. V blízkosti místa, kde stál původně hrad je teď postavena rozhledna. Vrch Landek i osada lovců mamutů je národní kulturní památkou. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Landek

Kunčický bludný balvan se nachází na Vratimovské ulici v blízkosti Jižní brány společnosti ArcelorMittal. Byl nalezen v říjnu roku 1954 při výkopech základů haly velké slévárny. Je elipsovitého, poměrně pravidelného tvaru a díky své hmotnosti (asi 17 tun) a rozměrům (320 x 250 x 155 cm) je největším bludným balvanem na území České republiky. Balvan zde byl nejspíš zanesen pohybem ledovce ze Skandinávie ve starších čtvrtohorách v období halštrovského a sálského zalednění. Je tvořen nažloutle růžovou horninou žulového charakteru, popisovanou jako hrubozrnný porfyrický granit s výrůstky narůžovělých a nažloutlých draselných živců. Základ horniny tvoří plagioklas, drcený křemen a černý biotit v protáhlých seskupeních, dále magnetit, apatit a epidot. Bludné balvany v dřívějších dobách sloužily jako kultovní místa pohanům, kteří věřili v jejich magickou moc. Pro svou unikátnost je bludný balvan od roku 1989 chráněný a od roku 1990 má statut přírodní památky. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kunčický_bludný_balvan a https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=1041

Větrní jáma Vrbice byla vyhloubena v roce 1911 a po celou dobu provozu sloužila jako výdušná jáma pro hlubinný Důl Hubert (později Stachanov). Protože stála v bezprostřední blízkosti hlavní železniční tratě z Vídně do Krakova, bylo v zájmu vlastníka, Severních drah císaře Ferdinanda, vybudovat architektonicky reprezentativní i samotný areál. Svou funkci přestala jáma plnit v roce 1992, kdy byla zasypána. Od roku 1993 jsou těžní budova s věží, strojovna těžního stroje a kompresor pro svůj architektonický ráz chráněny státem jako kulturní památka ČR. Jámu Vrbice najdeme na rozhraní Hrušova a Vrbice na ulici Ostravské, v těsné blízkosti železniční tratě. Zdroj: dle materiálů Archivu města Ostravy, publikace Slezská Ostrava v proměnách času autora Česlava Piętoně, vyd. SMO, městský obvod Slezská Ostrava v roce 2017 a publikace Hrušov – vznik, život a zánik obce, vyd. SMO, městský obvod Slezská Ostrava v roce 2003

Kostel sv. Františka a sv. Viktora byl postaven roku 1887 v novogotickém slohu vídeňskými architekty Maxem Schwedou a Leopoldem Theyerem podle původní skici Heinricha von Ferstela. Kostel, který se nachází na Divišově ulici, má ojedinělé a vzácné stavební řešení cihlové věže a vitrážová okna. Interiér je původní a řezbářská práce na kazatelně, zpovědnici, oltářích, křížové cestě i lavicích je spolu s kostelem součástí kulturní památky. Kostel vlastní i vzácný varhanní nástroj, jeden ze tří největších v Ostravě. Ačkoliv byl kostel poddolován a v roce 1997 zasažen velkou povodní, díky sbírkám a benefičním koncertům na jeho záchranu se navrací opět k životu. V roce 2010 byl kostel prohlášen kulturní památkou. Zdroj: http://farnost-ostrava-hrusov.org/o-kostele/ a dle materiálu Miriam Prokešové

Heřmanický rybník s rozlohou 116 ha se nachází v oblasti široké nivy řeky Odry. Spolu s rybníky Lesník, Figura, Nový stav a Záblatským rybníkem je součástí Heřmanského stavu a patří mezi důležitá ornitologická stanoviště evropského významu. Díky skutečnosti, že je zde jedna z hlavních evropských cest tažných ptáků, a díky zachovalému mokřadnímu ekosystému, představuje lokalita významné zimoviště a shromaždiště nejméně 250 ptačích druhů. Heřmanický rybník je celoročně využíván rybáři k tržnímu i sportovnímu rybolovu. Je unikátní svými rybářskými posedy, kterých je asi sedmdesát, rozsáhlými porosty rákosin a přilehlými mokřadními loukami. Od roku 2013 je Heřmanický rybník spolu s dalšími rybníky Heřmanského stavu přírodní památkou.

Kaple sv. Petra a Pavla, která se nachází na Antošovické ulici vedle domu č.p. 20/368, byla postavená v roce 1935 za přispění všech antošovických občanů. V roce 2010 prošla kaple stavební rekonstrukcí: byly zrestaurovány nástěnné malby, nahrazena původní okna v železných rámech okny dřevěnými, a mimo jiných úprav byly vyměněny i vstupní dveře. Po rekonstrukci byla vyhlášena mezi místními obyvateli sbírka na výmalbu interiéru. Zbytek finanční hotovosti byl převeden na konto farnosti v Šilheřovicích.